Toto je jeden ze silných příběhů, po kterém přečtení ve vás zanechá silné dojmy. Vypráví se v něm o dvou nemocných mužích, kteří společně sdíleli nemocniční pokoj.
Přečtení vám nezabere mnoho času ale inspiruje vás, možná změní váš pohled na svět.
Jak jsme již zmiňovali výše, příběh vypráví o dvou těžce nemocných mužích, kteří sdíleli jeden z nemocničních pokojů. Oba muži museli trávit v pokoji na lůžku celou dobu, ale jen jeden z nich měl tu možnost, že na hodinu denně se mohl posadit. Sezení mu totiž pomáhalo s vytékáním vody z plic. Měl to ohromné štěstí, že jeho postel byla u okna, takže každý den na jednu hodinu mohl pozorovat, co nového a krásně se venku děje.
Jak se také později ukázalo, šlo o velmi dobrého, statečného člověka s dobrým srdcem.
Druhý muž takové štěstí neměl, a musel celou dobu ležet na posteli. To však mužům nebránilo, aby se skvěle sblížili. Během dnů, které tam spolu trávily, se o sobě dozvěděli mnoho věcí. Mluvili o rodině, přátelích, dětech… Samotní lékaři a sestřičky byli z jejich vztahu uneseni.
Druhý muž však měl oproti prvnímu nevýhodu v tom, že jeho postel byla uprostřed pokoje. Nemohl se tedy podívat z okna, co se tam děje. A tady se ukázalo dobré a statečné srdce prvního pána.
Každý den, kdy měl muž možnost na hodinu si sednout a sledovat dění venku, pozorně ležícímu muži popisoval, co všechno se tam děje. Vyprávěl mu úplně o všem, co vidí, čím ležícímu muži umožnil poznat krásy vnějšího světa. Z okna totiž bylo vidět na park s krásným jezerem, kde se pohybovala spousta krásných lidí. Muž se tak každý den těšil na svoji hodinku, kdy bude moci poznat okolní svět, jako ostatní lidé, byť jen podle vlastní představivosti.
Takto uplynulo několik týdnů. Až jednoho dne přišla ráno do pokoje sestřička a našla muže, který ležel u okna, jak spokojeně spí. Zemřel ve spánku.
Muže tedy opatrně odvezli a ležící muž zůstal na pokoji sám. Jakmile to však šlo, požádal sestru, jestli by ho mohli přesunout na místo k oknu, aby měl pěkný výhled z okna. Sestra chvíli udiveně zírala, ale nakonec dovolila a muže k oknu přemístila. Muž byl nesmírně šťastný, neboť konečně mohl vidět krásu vnějšího světa na vlastní oči. Když se ale z okna podíval, svým očím nakonec nevěřil. Všechno co slyšel byla lež. Venku nebylo žádné jezero, ani žádný park, ani se tam neprocházeli lidé a nelétali krásní ptáci. Nedělo se tam vůbec nic. Byla tam jen velká a prázdná zeď. Muž byl velmi zmatený a chvíli trochu rozzlobený na svého bývalého spolu ležícího.
Nakonec to nevydržel a zeptal se na to sestřičky.
Ta mu s velkým překvapením oznámila, že muž byl po celou dobu slepý, a tudíž nemohla zeď vidět. Pacient si uvědomil, že ho jeho přítel nechtěl vypálit, ale chtěl ho potěšit a učinit ho šťastným, prostě jen tak z dobrého srdce. Sestřička dodala: „Možná vás chtěl jen povzbudit, abyste se rychleji vyléčili – evidentně se mu to podařilo…“ Pokud jste našli v tomto článku něco hodnotného pro vás nebo vás v něčem inspiroval, podpořte nás sdílením. Je to nejlepší způsob, jak podpořit kvalitní obsah. Vy rozhodujete o tom, co letí, děkujeme. Pokud se Vám článek líbil nebo jste se dozvěděli něco nového – sdílejte jej, nebo podpořte Like-em. Čím více sdílení, tím větší motivace pro nás, psát dobré zprávy každý den. Napište nám komentář! Vaše názory jsou vítány.
