Jednoho dne šla žena po ulici, když si všimla od zimy se starého staršího pána, který před ní hleděl se skloněnou hlavou. Stařík byl strašně strhán a měl špinavé oblečení.
Ostatní kolemjdoucí si bezdomovce ani nevšimli, i když bylo toho rána velmi chladno a jeho tělo kromě jeho roztrženého oblečení chránila pouze děrovaná přikrývka!
Popošla k němu a zeptala se:
– Pane, jste v pořádku?
„To ne …odpověděl strýc slabým hlasem.
Usmála se a pak vzala strýce za ruku… Starý muž se bál:
– Co to děláte, madame? Prosím, neubližujte mi…
Policista, který stal nedaleko si incidentu všiml a přišel k nim.
– Je tady nějaký problém, madame?
“To je v pořádku, jen chci tohoto staříka postavit na nohy, pomohli byste mi?”
„Znám tohoto starce, je už pár let v ulicích.“ Co s ním chcete dělat?!
– Vidíte tam tu restauraci? Chci mu koupit nějaké teplé jídlo k zahřátí.
– Jste šílená! Nejdu tam, „řekl stařík.
Najednou ho paže policisty a ženy zvedly z lavičky. Vešli do malé, ale nóbl restaurace a posadili staříka ke stolu…
Majitel restaurace tam okamžitě vyrazil a křičel na ně:
– Nepouštíme sem špinavých bezdomovců, protože straší hosty !!!
Chudák stařík se smutně usmál:
„No, proto jsem sem nechtěl jít,řekl tiše.
Žena popošla k majiteli a podívala se mu do očí…
– Vidíš tu kancelářskou budovu naproti? Je to sídlo velké multi-společnosti.
„Ano, obvykle se konají jejich týdenní setkání v mé restauraci,řekl majitel restaurace hrdě.
– A máte z této společnosti dobrý příjem?
– Proč vás to zajímá?
– Jen proto, že jsem ředitelkou té společnosti. Odpověděla.
Majitel najednou zmlkl, sklonil hlavu a nic neřekl. Žena se obrátila na policistu a zeptala se, jestli by se s nimi nechtěl nasnídat.
„Ne, děkuji, jsem ve službě,“ ořekl policista.
„Dejte si s námi alespoň kávu,“ prosila.
– Dobře, madame, to akceptuji! Policista odpověděl téměř vojensky.
Majitel šel připravit kávu…
Žena se podívala na stařečka bez domova.
– Pracovali jste zde. Tady v této restaurací. Pamatuji si vaši tvář. Venku bylo chladno, mrzlo, přišla jsem sem, vyhladovělá a vy jste mi pomohl. Téměř jsem skončila na ulici jako vy, měla jsem velmi špatné období. Bylo mi dvacet let. Přijela jsem si do města najít si práci, ale nikdo mě nepřijal! Nemohla jsem platit nájemné a neměla jsem kam jít. Chodila jsem po ulici několik dní a když jsem uviděla toto místo – přišla jsem se podívat, jestli se pro mě nenajde talíř s horkou polévkou.
– Strýc se skloněnou hlavou se na ni pomalu podíval a řekl: „Teď si pamatuji…“ Plakal strýc.
Zeptala jsem se Vás, jestli se pro mě nenajde talíř polévky. Vy jste po pár minutách vyšli z kuchyně s polévkou as tím největším sendvičem na světě, který chutnal božsky. Pokračovala žena v příběhu.
„Pamatuji si na Vás… Pokud můžu být tak smělý – jak jste se dostali na svou pozici, jak jste se dostali tam, kde jste dnes?“ Sptal se strýc ohromeně.
– Nakonec jsem si ten den našla práci … udělala jsem hodně pro to, abych si založila vlastní firmu … Když skončíte se snídaní, jděte k tomuto muži (podala vizitku strýci). Určitě vám najdeme práci, poskytneme vám dočasné ubytování, dokud se nepostavíte na vlastní nohy a dokonce vám poskytneme zálohu, abyste si z ní mohli koupit oblečení.
„Jak vám za tohle můžu poděkovat?“ Zeptal se strýc se slzami v očích?
– Díky Bohu, že jsme se setkali! Odpověděla žena a usmála se.
Pokud příběh zahřálo i vaše srdce, sdílejte ho!
Pokud se Vám článek líbil nebo jste se dozvěděli něco nového – sdílejte jej, nebo podpořte Like-em.
