Zatímco naši rodiče žijí jsme jejich děti! A jejich ztráta je ranou do konce života, bez ohledu na to, jak je člověk starý. Výzkum potvrzuje, že smutek ze ztráty rodičů může skutečně změnit práci našeho mozku a způsobit dlouhodobé fyzické následky.
Emoce smutku a radosti jsou přirozenou součástí běžného života. Ztráta je neodvratná zkušenost, které musí čelit každý člověk.
Může to být ztráta blízké osoby, poškození zdraví, prožívání neúspěchu či zklamání v mezilidských vztazích, v zaměstnání, ztráta sociálních jistot a podobně. Přestože je ztráta vždy bolestivá, představuje novou zkušenost a většina lidí se s ní přes prožitý smutek a bohužel dokáže vyrovnat. Když jsme ve stavu hlubokého smutku nebo deprese, jsme konfrontováni s poruchou spánku a chuti k jídlu. Ztráta rodičů v dřívějším věku způsobí u člověka náhlý zármutek, který může vést ke hněvu a depresi.
V případě, že máme čas připravit se na ztrátu rodičů, když je např. otec nebo matka nemocná, nám pomáhá snáze přijmout a zpracovat tento druh zármutku.
Ztráta rodiče může vést ke zvýšenému riziku dlouhodobých emocionálních a mentálních problémů, jako je deprese, úzkost a užívání návykových látek. Ztráta rodiče v dětství tyto šance ještě více zvyšuje. Přibližně jedno z 20 dětí mladších 15 let přišlo o jednoho nebo oba rodiče. Bez ohledu na to, jaký vztah jste s rodiči měli, nebo jaký druh rodiče to byli, změní nás to hluboce a navždy – mentálně, fyzicky a emocionálně po zbytek našeho života.
