„Bylo poměrně teplé léto. Pracovala jsem v obchodu s kosmetikou a každý den jsem přes výklad viděla dospívajícího asi 12letého chlapce sedět naproti vedlejšímu obchodu.“
„Vypadal asi na 12 let a žebral o peníze se sklopenou hlavou do země.“
„Jeden den naše město zasáhly deště a velké bouře a ochladilo se. Ten kluk však znovu seděl v dešti, bez deštníku, i přes strašné počasí. S kolegyní jsme se ho rozhodli zavolat dovnitř, aby se zahřál. Dali jsme mu naši svačinu a uvařili čaj.“
Víte, mnoho lidí žebráky pohrdá a považuje je za podvodníky, avšak tento chlapec se zdál překvapilo laskavý, přátelský a velmi otevřený.
„Jmenoval se Andrej, řekl nám, že žije se svou babičkou, která je v invalidním důchodu a nemá peníze nazbyt. Proto když něco vyžebrá, koupí za to, co jim doma chybí. Jeho otec ho opustil, když byl miminko a maminka mu před dvěma lety zemřela. Má starší sestru, ale ta se provdala a odešla do vzdáleného města, takže se nevidí. Seděl u nás až do konce otevíracích hodin a povídali jsme si. Když jsme obchod zavřeli, zdvořile nám poděkoval a odešel.“
Následujícího dne se chlapec objevil na prahu dveří.
V rukou držel dvě domácí buchty bez povidla a hrozen hroznů ze zahrady. Pozdravil nás a podal nám to všechno slovy: „Děkuji Vám za vaši ochotu, to je vše, co vám můžu dát, víc nemám.“
Nevím, jak jsem dokázala udržet slzy, ale v krku jsem měla obrovskou bouli. Vzpomněla jsem si na slova “Ten kdo má nejméně, vám daruje nejvíc.”
Pokud souhlasíte, sdílejte tento příběh se svými přáteli. Pokud jste našli v tomto článku něco hodnotného pro vás nebo vás v něčem inspiroval, podpořte nás sdílením. Je to nejlepší způsob, jak podpořit kvalitní obsah. Vy rozhodujete o tom, co letí, děkujeme. Napište nám komentář! Vaše názory jsou vítány!
