Ne všechny příběhy končí šťastným koncem, ale iz takových událostí se můžeme hodně naučit. Následující příběh sdílel uživatel na fóru Reddit.
Jedna z nejbolestivějších věcí na světě je, když si uvědomíme, že nás někdo zradil. Nevíme, jak to zpracovat a jak reagovat. Je obzvlášť obtížné, když nás zradí někdo, koho velmi milujeme.
Tento nevlastní otec si uvědomil, že jeho nevlastní dcera a matka ho využily… A pak se rozhodl udělat tohle… Přečtěte si jeho emotivní příběh.
„Moje nevlastní dcera se brzy vydá. Plánování svatby bylo pro ni a její matku posledních šest měsíců velmi zaneprázdněné období. (Musím říct, že její matka a já nejsme manželé, i když spolu žijeme už 10 let).
Moje nevlastní dcera dokončila loni vysokou školu. Zaplatil jsem jí celé vysokoškolské studium. Je pravda, že to byla státní, tedy bezplatná univerzita, přesto stála více než 10 000 eur (nájem bytu, školní pomůcky, doprava, kapesné). Během studia si nenašla ani brigádu a po ukončení vysoké školy s námi žila.
Někdy se u nás objevil její biologický táta a ona s ním šla někam na večeři nebo na nákup.
Vypadalo to, že tehdy bylo mezi námi všechno v pořádku. A přestože její otec nikdy nic neplatil, dokonce ani vysokou školu (chyba její matky, protože jeho jméno neuvedla do jejího rodného listu), její dcera ho milovala a chtěla, aby byl součástí jejího života.
Otec jí často sliboval věci, cestování, výlety a podobně, bohužel většinu z toho co slíbil, nedodržel a moje dcera byla naprosto zdrcená a nešťastná.
Na svatbu bylo možno pozvat 250 lidí. Zaplatil jsem za všechny hosty, já osobně jsem si udělal seznam 20 jmen mých přátel, které jsem chtěl pozvat. Moje partnerka a nevlastní dcera řekli, že ony vyřídí pozvánku ke svatebnímu stolu. Svým přátelům jsem řekl, že je brzy dostanou. Požádal jsem je, aby na svůj svatební den nic neplánovali.
Týden před svatbou v sobotu jsem se setkal s jedním z mých přátel v golfovém klubu, kterého jsem také pozval na svatbu a zeptal se, jestli jde. Odpověděl, že nedostal pozvání.
Také ale řekl, že viděl v místních novinách oznámení o konající se svatbě. On však žádné pozvání nedostal. Když jsem to slyšel, hned jsem se ten den podíval do novin. V sekci svateb skutečně bylo oznámení, které obsahovalo jména mé nevlastní dcery a jejího budoucího manžela a také její matky a bývalého manžela. (V našem městě jsme zvyklí na pozvánky psát jména rodičů příští nevěsty.) Mé jméno tam však nebylo.
Když jsem je doma konfrontoval s otázkou, proč nepozvali mé přátele, řekli, že nejsou tak důležití. Bylo už pozdě, nemohl jsem nic dělat. Moji přátelé, kteří o svatbě věděli, byli uraženi a zklamáni zároveň. Moje partnerka mi řekla, že pokud někdo pozvání zruší, můžeme pozvat pár z mých přátel.
Ale to byla poslední kapka. Potom jsem vybuchl.
Přesto jsme šli s přáteli a mojí rodinou k večeři a přidal se k nám nečekaný člověk: otec mé nevlastní dcery. Během večeře moje nevlastní dcera oznámila dobrou zprávu, a to, že na svatbu přijde i její otec a on ji předá ženichovi v kostele. To vyvolalo velmi pozitivní reakce. Každý řekl: „Fantastické!“, „Jak úžasné“.
Tento otec však byl v životě své dcery sotva přítomen. Ale moje nevlastní dcera se už rozhodla, teď jsem se musel rozhodnout, co budu dělat já.
Nevím, kdy jsem byl naposledy tak rozzlobený a frustrovaný zároveň. Doslova jsem se třásl a trvalo mi pár minut, než jsem si utřídil myšlenky. Když jsem se konečně trochu uklidnil, postavil jsem se a pogratuloval jí. Nevím do detailu přesně, co jsem jí řekl, ale znělo to asi takto:
„Chtěl bych vyjádřit vděk a že je pro mě velkou ctí být členem této rodiny dlouhých 10 let. Jsem velmi vděčný nevěstě a její matce, že mě naučili něco důležitého. Ukázali, že mé místo v této rodině není tam, kde jsem si myslel, že je. “
V té chvíli jsem viděl několik lidí otevírat oči dokořán, kteří se na mě nechápavě dívali a tak jsem pokračoval:
„Myslel jsem si, že jsem respektovaný nevlastní otec, který byl milován, kterého si vážíte a který patří do rodiny. Nyní však vyšlo najevo, že jsem spíše bankomat – byl jsem vám dobrý na peníze, na nic jiného jste mě nepotřebovali. Na pozvánce není ani mé jméno a ani v kostele nejsem potřebný. Proto vám nyní děkuji, že jste mě vzdali role finančníka. Veškerá úcta k mladému páru a ke způsobu, jakým se rozhodli. “
Nevím, možná jsem se choval egoisticky? Zaplatím několik 10 tisíc eur za svatbu, kde můžu na oplátku pozvat jen pár svých přátel, že?
Na svatbu, kde už ani nejsem důležitý. Jsem jen unavený. Jsem unavený ze své partnerky a nevlastní dcery. Ten večer jsem vzal mé peníze z našeho společného účtu a převedl jsem je na svůj účet. Stačilo!“
Prosím, podělte se o tento uštěpačný příběh, pokud si myslíte, že tento nevlastní otec udělal správnou věc.
zdroj: dobrespravy.eu
